Pokud jsem svobodný, dokážu směřovat svůj život směrem, jakým CHCI JÁ.
Pokud jsem svobodný, nedokáže se mnou NIKDO z venku manipulovat. Pokud jsem svobodný, moje rozhodnutí jsou v souladu se mnou. Jestli cítím, že jsem svobodný, dokážu přijímat nebo nepřijímat informace z venku, bez toho aniž by mě to ovlivnilo, pokud tedy nechci být „pozitivně ovlivněný“. Dám příklad, pokud bude stát parta lidí venku a budou se hodně smát a já budu procházet kolem a něco mě rozesměje, právě došlo k vědomému ovlivnění „naskočil jsem na vibraci smíchu“. Ale i to znamená být svobodný, rozhodl jsem o tom „vědomě“, že se napojím.
Pokud se cítím svobodný, ale podléhám svým myšlenkám, lehce se mnou kdokoliv manipuluje, nedokážu třídit mysl a myšlenky v ní nebo aktivně rozvíjet sám sebe. Nazývejme to třeba falešná svoboda, protože můj život je závislý na náladě společnosti. Nerozhoduji tedy „vědomě“, nejsem si vědom toho, že jsem tvůrce.
(falešná svoboda) z důvodu, že vědomě nerozhoduji o směru svého života.
Příklad: Falešná svoboda sedí doma kvůli tomu, že mu někdo řekl, že tam musí být. Svoboda jde, kam chce a kdy chce. Falešná svoboda na základě rozhovoru se svou přítelkyní nebo přítelem změní rozhodnutí, i když z hloubi srdce chce něco jiného. Svoboda se zapojuje do rozhovorů, které posouvají všechno a všechny vpřed, tedy mine ho takový rozhovor, který proběhl u falešné svobody.
Jestliže ale odmeteme všechny tyhle přirovnání, „svobodný je každý z nás bez ohledu na systém, situaci nebo vědomé nebo nevědomé rozhodnutí, protože je to zábava“.
Pokud chceme ale zábavu posunout na další level a začít se opravdu bavit v každé vteřině života, domnívám se, že vědomosti jsou to nejcennější, co můžeme získat tady v té realitě a možná i v celém vesmíru. Nebavím se o vědomosti, jak funguje motor u auta nebo nějaká nemoc. Bavím se o vědomosti, jak dokážu formovat SVŮJ ŽIVOT BEZ OHLEDU NA TO, CO DĚLÁ OKOLÍ. Tehdy jsem schopný vnímat SVOBODU v každém okamžiku.
