Jak je možné, že minulost, přítomnost i budoucnost se děje zároveň?

Vysvětlím na příkladu.

Onemocním. Abychom onemocněli, je třeba splnit několik předpokladů (přijímám, že existuje nemoc, tím pádem přijímám fakt, že můžu být nemocný, připouštím, že mě může kdokoliv čímkoliv nakazit) < tohle se stalo v minulosti.

V přítomnosti lze změnit, co jsme vytvořili v minulosti, ale většina si tenhle fakt neuvědomuje < (jako tvůrce začnu měnit přítomnost tím, že se zaměřím na nesmrtelnost své duše a vitalitu svého těla, vše, co se děje, se děje proto, abych byl vitálnější).

Budoucnost tvořím právě těmahle myšlenkama (tohle se děje proto, abych byl vitálnější v přítomnosti, tedy tvořím i budoucnost).

Jak se to všechno děje naráz?

Přítomnost obsahuje minulost i budoucnost.

Sledujte text – jsem skvělý < minulost (už to proběhlo v přítomnosti, která se stala minulostí) > líbí se mi život > přítomnost (právě probíhá a mění se na minulost a budoucnost) > podpořím sebe, tebe i svět > budoucnost (zasazené semínko sílí v čase, roste v každém nyní, ale každé nyní se mění na budoucnost, každé nyní je přítomnost, jak rychle už určuje síla emoce).

Ještě jednodušeji, opakováním různých myšlenek zasadím semínko. V minulosti jsme zasadili, v přítomnosti sílí a roste a v budoucnosti sklízíme, co jsme zaseli. Formovat minulost, přítomnost i budoucnost lze naráz v tuhle chvíli.

Tedy minulost, přítomnost i budoucnost se děje zároveň, minulost se dá měnit naším přístupem v tuhle chvíli. Stejně jako přítomnost i budoucnost.

Proto je pro mě důležité chápat, že každá vteřina je nová možnost prožívat, co chci. Ohlížením zpět za tím co jsem já nebo někdo druhý udělal je brždění v mém potenciálu i v potenciálu lidstva. Nejsem tu ale od toho, abych brzdil, ale abych posouval.