Cesta za Sjednocením

Sebe Sama

Narodil jsem se jako sjednocený, vyrůstal jsem jako roztříštěný. Proč?

Cesta za Sjednocením Sebe Sama

Narodil jsem se jako sjednocený, vyrůstal jsem jako roztříštěný. Proč?

Moje pocity na začátku života

Moje Pocity na

Začátku Života

„Tohle můžeš, tohle nemůžeš, není normální“. Spoustu otázek, žádné odpovědi, deprese, nenávist, nedostatek lásky z mé strany k sobě samému, neustálý strach, různé diagnózy u lekaře, nedostatek sebevědomí. Nevěděl jsem, že jsem tvůrce své reality. Tím jak jsem nerozuměl sám sobě, nerozumělo mi ani okolí a to vedlo dál k pocitu, že jsem k ničemu, že bych to měl ukončit.  Tlak roky narůstal a to vedlo k agresi a agrese k izolaci, nemožnost vyjádřit se kvůli svému koktání, frustrace. Neustále se někdo snažil rozhodovat o mém životě. Měl jsem možnost vidět jaký život je, když pracujete od výplaty k výplatě. Jaký to je žít v paneláku mezi lidmi, pro které je jen jediný cíl v životě a to je přežít. Pamatuji si, jak jsem chodil ulicemi v noci, když mě nikdo neviděl a snil o tom, jak zbohatnu se slzami v očích. To jsem ještě nevěděl, že bohatství neznamená soulad nebo být sjednoceným. Myslel jsem si, že když zbohatnu, tak všechny problémy zmizí, ale unikalo mi to podstatné, peníze nevyřeší moje vnitřní bloky. Moje myšlenky, počet myšlenek a scénářů, které mi připomínali, že život nemůžu mít pod kontrolou, když se mi děje tohle všechno.

Na Cestě

Na Cestě

Po cestě  jsem se dostal ještě dál k sobě skrze bolest a utrpení, které jsem nevědomky vytvářel svým přístupem k životu. Nepracoval jsem, vždy když jsem někde byl, měl jsem pocit, že bych tam neměl být, byl tak silný, že jsem nikde nevydržel. Ocitl jsem se bez příjmu ve světě, kde většina lidí cení peníze víc než lidský život či vlastní planetu.

Peníze jsem tvořil tak, že jsem chodil po automatech se stovkami a snažil se udělat aspoň něco, pár stovek. Ze stovky dvě, díky tomu jsem měl na jídlo. Mikropůjčky, kšefty, prodej různých věcí. Byl jsem blízko k tomu stát se někým, kdo si bere bez ptaní. Taková cesta by ale vedla ke smrti nebo vězení. Díky tomu, že jsem byl blízko udělat věci, kterých bych mohl s odstupem litovat porozuměl jsem těm, co dělají, co umí, aby se postarali o své rodiny.

Jak jsem si nebyl jistý kudy jít, narazil jsem na různé mentory, kteří mi říkali „musíš dělat tohle, abys byl úspěšný“, ale moje srdce to necítilo. Věděl jsem, že je možné vytvořit bohatství jinak, ne jen kopírováním ostatních. Díky mentorům jsem začal chápat, že je důležité mentální zdraví, to byl první krok k uvěření v sebe sama, můj vnitřek mi to potvrdil. Tady jsem začal meditovat, abych usměrnil svojí mysl, která měla milion příběhů o tom, jak to nedám.

Poznání

Poznání

Jak šel čas, začal jsem víc a víc chápat principy tvoření, ale ještě jsem netušil, že tvůrce jsem já sám. Žádný mentor nebyl schopný mi tohle říct. Slyšel jsem „Jsi král svého života“, udělej tohle a tamto a budeš mít tohle, ale když jsem král svého života, proč mi radíš, co mám dělat? Proč mi říkáš, že musím dělat, co nechci k tomu, abych měl, co chci?

Tvůrce Svého Života

Tvůrce

Svého Života

Četl jsem a poznával. S nějakými texty můj vnitřek souhlasil a já začal zkoumat téma „jsme přirození tvůrci svého života.“

Začal jsem zkoumat, hledat, chápat, nechápat. Když jsem se podíval zpátky na svůj mentální stav, začínal jsem chápat, že tohle všechno je můj výtvor. Nemůže za to můj táta, moje mamka, moje okolí, práce, vláda nebo kdokoliv jiný.

To moje myšlenky a moje emoce tvořili život v nedostatku. Já to dovolil. 24/7 jsem měl depresi, nic mě nebavilo, jediné vysvobození pro mě bylo hraní her a jídlo. Hry miluju do dneška, stejně tak jako jídlo, ale k tomu všemu vím jednu pro mě důležitou věc. Právě v tuhle chvíli hraju tu nejgeniálnější hru ve vesmíru jménem život.

Zjistil jsem, že jsem tvůrcem kolem 26 roku. Samozřejmě zjištění, že jsem tvůrcem, sebou nese obrovskou odpovědnost, totiž tvořím, co chci i nechci v čase sílou emoce. To, na co se soustředím každou vteřinu, se projeví v mém životě dřív nebo později, pokud tedy spadnu do toho samého, bude to ještě větší jízda dolů než dřív, ale to znamená být svobodný. Tvořit co chci i nechci.

Za těch pět let, co dělám, co umím, abych byl tvůrcem svého života každou vteřinu, jsem se setkal s nemocemi, se strachem ze smrti, s panikami, s nedostatkem, ale už to bylo jiné než dřív. Uvědomoval jsem si, že KAŽDÁ VTEŘINA MŮŽE ZMĚNIT VŠECHNO. Díky tomu vím, že každá vteřina je možnost začít budovat novou přítomnost, minulost i budoucnost. Neexistují pro mě limity, vše je možné.

Dnes je mi 31 let. Mám kde spát a co jíst. Vím, že cokoliv zasadím do své mysli, vyroste v čase. Vím, že cokoliv si usmyslím je možné. Vím, že to, co mi řekne druhý, vypovídá něco o něm samém. Prožívám nejúžasnější chvíle v mém životě. Jsem poprvé v životě šťastný. Ne díky bohatství, ne díky rodině, ale díky sobě a svým myšlenkám, přístupu a lásce k sobě. Tím, že miluju sebe, miluju i celý svět a tak se aktivně podílím na vytvoření světa, kde si každý bude vědom své moci. Každý z nás je tvůrcem svého života.

Odpověď

Odpověď

Každou vteřinou tvořím sílou své emoce na jakékoliv téma. To jak silné emoce vytvořím vůči jakémukoliv tématu utváří můj život. To jak se cítím po většinu dne je vibrace ke které směřuju. Je fuk jak to je nebo není. Přítomnost je flexibilní v každé vteřině je nové teď. To znamená, že můžu začít odznovu bez toho aniž bych se díval do minulosti s nějákou emocí.

Být tvůrcem svého života mi umožnuje stát se vším ve své vlastní realitě.

Sjednocený.